Vzpomínka na Vlastu Kozla
Padrůněk Stanislav
Je to dávno, bezmála pětačtyřicet let, kdy jsem se zúčastnil přednášky na téma „Nové směry v zemědělství“. Tehdy, ještě za dob hlubokého socialismu, podobně organizované odborné semináře obvykle nic nového nepřinášely, mlátily prázdnou slámu, posluchači se viditelně nudili a někteří dokonce strávený čas využili ke spánku. To, že se nikdo z účastníků nic nedozvěděl, bylo vyváženo možností setkat se s řadou známých a popovídat si s nimi.
Ale vystoupení Ing. Vlastimila Kozla, o kterém chci vyprávět, bylo jako z jiného světa. Přednášel o pěstování kukuřice, o uplatnění sóji ve výživě zvířat a především o chovu holštýnských dojnic s dojivostí 10 tisíc litrů mléka za laktaci. Je třeba si uvědomit, že v té době užitkovost našich stád byla sotva na třetině této úrovně a sója byla exotickou rostlinou. Obsah této přednášky mě doslova uchvátil, jeho slova hluboce zasáhla a ovlivnila tak i moji práci.
Měl jsem to štěstí, že v následujících letech jsem s Vlastou Kozlem měl možnost se nejenom častěji setkávat, ale stal se mým blízkým spolupracovníkem. Díky němu jsem navštívil po revoluci v 89 špičkové farmy v USA a Kanadě, seznámil se s Lumírem Drevjaným, který nám umožnil proniknout do tajů výživy holštýnských dojnic, a v neposlední řadě jsme spolu zorganizovali v rámci tzv. ZEA-hovorů celou řadu přednášek s účastí předních světových odborníků v jednotlivých oblastech zemědělství. Dokonce jsme společně napsali knihu Holštýnský svět. Pro ty, kteří tuto dobu nepamatují, neboť se ještě nenarodili, je nutno dodat, že část zemědělské veřejnosti se nechtěla v podmínkách normalizace a následné transformace zemědělství spokojit s rolí outsiderů ve svém oboru, a hledala cesty k dosažení lepších výsledků. Tento zástup vedl právě Ing. Vlastimil Kozel, a jemu náleží zásluha na tom, že současné české zemědělství má špičkovou úroveň a nemusíme za ní stydět.
Dnes 25. března si připomínáme výročí 100 let od jeho narození.
(PaSt)